Taekwon-do bylo původně určeno pro vojáky, u kterých se dá předpokládat, že budou při útoku moderně ozbrojeni. Během boje ale mohou o výzbroj přijít. Pokud pak budou donuceni se bránit, musí ovládat způsoby, jak si i v této situaci poradit. Taekwon-do je proto zaměřeno na sebeobranu beze zbraně proti jednomu nebo několika útočníkům, kteří zbraně mohou nebo nemusí mít. Sám jeho název vyjadřuje podstatu – znamená „umění kopů a úderů“.
Ačkoliv původně taekwon-do vzniklo pro potřeby vojáků, dá se dobře použít i v běžném životě. Kdokoliv se může dostat do situace, ve které je znalost nějaké formy sebeobrany výhodou. Naskýtá se otázka, jestli je každý schopen naučit se dostatečně způsob boje určený především pro fyzicky zdatné lidi. Odpověď zní ano – v Encyklopedii Taekwon-Do je popsáno více než 3000 technik, a tak si každý může vybrat takové, které odpovídají jeho schopnostem. Samozřejmě asi ne každý ovládne všechny techniky nebo získá titul mistra (nezaměňovat s „černým páskem“!), ale tak otázka nezněla. Ptali jsme se na dostatečnou sebeobranu, nikoliv dokonalé zvládnutí celého bojového umění.
Jestliže se rozhodnete začít s taekwondem, asi neočekáváte, že se po prvním tréninku ubráníte pěti útočníkům s noži. K tomu vede velmi, velmi dlouhá cesta. Tím se dostáváme k tomu, jak se taekwon-do vyučuje, nebo lépe řekněme, z čeho se výuka skládá.
Nejprve je nutné vědět, jak silně a jestli vůbec bojovat. Umění odhadnout a posoudit situaci, protivníka i své schopnosti je nejdůležitějším a nejtěžším prvkem každého bojového umění. Souhrnně to nazýváme morálními principy. Pokud se už boj nepodaří odvrátit, musíme vědět, jakými pohyby se bránit a jakými útočit. V každém boji uděláme alespoň dva pohyby – jeden obranný a jeden útočný (a pak v lepším případě boj skončí). Proto se nejprve vyučují tzv. základní pohyby (zvané též techniky).
Výuka pokračuje spojováním základních pohybů do technických sestav, tzv. tulů.
Po jejich zvládnutí je možné přistoupit k dalšímu stupni, modelovým soubojům (sparringům). V nich se naučíme odhadovat vzdálenost, zasahovat protivníka tam, kde to má smysl, a rychle reagovat. Ve sparringu není účelem předvádět svou sílu nebo akrobatické kousky; první se ukazuje testem síly (wiryok) přerážením několika dřevěných desek, druhé speciálními technikami (tuk-gi) přeražením dřevěné desky ve výskoku.
Teprve po dokonalém zvládnutí předešlých stupňů se dostaneme k jádru věci – k vlastní efektivní sebeobraně, kdy rychle vyblokujeme protivníkův útok a následně ho zneškodníme jedinou silnou ranou na správné místo.
Výuka samozřejmě neprobíhá tak, že by se žáci naučili nejprve všechny základní pohyby, pak je všechny různě spojovali atd. Vždy se učí jen několik technik, které se pak různě procvičují, než se přistoupí k výuce dalších.
Zejména začátečníci se ptají, za jak dlouho se budou umět ubránit. Odpověď je složitá. Zvládnutí základních pohybů trvá mnoho let, ale umění sebeobrany je mnohem víc než základní techniky. I začátečník se ubrání snadno tak, že uteče. I mistra může útočník zneškodnit slzným plynem a pak ho bodnout nožem. Zkrátka, člověk si nemůže být nikdy jistý. Pravidelným cvičením taekwonda ale můžeme svoje šance na úspěšnou sebeobranu stále zvyšovat. A nejen to. Také tím zjistíme, že taekwon-do není jen umění sebeobrany, ale umění, které člověka změní k lepšímu.